Změnil se rumunský mediální trh nebo jenom můj pohled? Pro „cizího“ člověka je silná tabloidizace rumunských médií skutečnost viditelná na první pohled. Občas se ptám, jak jsou schopni lidé doma rozpoznat podstatnou informaci v návalu zpráv o smrti, kriminalitě, autonehodách, krádežích a korupčních aférách. Poslední tituly serverů Hotnews.ro  – v minulosti docela spolehlivý informační nástroj - a Ziare.ro, kolekce zpráv z hlavních titulů - jsou spíš souhrn špatných vtipů.

Vedoucí článek Ziare.ro v 9.54 ráno 27.9 měl titul „Moni se vrátí do země na svatbu kriminálníka. Alina, starší sestra, si vezme bývalého vězně!“ Vykřičník nemůže chybět, protože jsme na Balkáně a tady se mluví nahlas. Hotnews.ro radostně píše, že Státní agentura pro integritu obvinila dva poslance – Ioan Cindrea, Strana sociální demokracie, a Károly Kerekes, Demokratická strana Maďarů v Rumunsku - z porušení zákonu o konfliktu zájmu. Alespoň v něčem se shodují panové poslanci, když ne v otázce autonomie maďarských regionů. Jurnalul national, jeden z předních deníků, píše, že „rumunský systém zdravotnictví vypadá jako zhoubný pes plný klíšťat, kterých se nemůže zbavit, cokoliv dělá.“ Poslední, na co mi zbývá energie číst, je deník Evenimentul zilei, patřící do skupiny Ringier, který řeší krizi způsobenou Řeckem. Hned vedle dostanu zprávu o nové univerzitě na porno-yogu. A dost – jdu si pročíst ekonomická média. Tam se také řeší Řecko, i když titul newsletteru business týdeníku Capital mě „šokuje“: „Šok: Německo má skrytý dluh v hodnotě 5000 miliard eur.“

Co stojí za tabloidizací rumunských médií?

Tabloidizace je trend, který je vidět a cítit všude ve světě a tomu se Rumunsko nemohlo vyhnout. Tam, kde společnost inklinuje k většímu přílivu emocí, tabloidizace je silnější. Nakrmit lidi strachem je laciné a jednoduché. Když to zkombinujeme s ekonomií médií, je trend výraznější. Alexandru Ulmanu, odborník na rumunská média, upozorňuje, že výbuch ekonomické krize v roce 2008 bylo pro rumunské novináře studenou sprchou. Krize přišla ve chvíli, kdy všechny místní mediální podniky expandovaly. Na začátku roku 2009 rumunská média dostala jenom 20 až 30 procent výnosů z reklamy v porovnání s minulým rokem. Proto média masivně propouštěla. Jenom během roku 2005 až 1500 novinářů ztratilo práci, podle MediaSind - místního syndikátu novinářů. Lidé, co zbyli, museli nějak naplnit stránky rychle a přitažlivým obsahem. A je tady tabloidizace.

Větší kriminalita? Ani ne

Zajímavé je, že statistiky o kriminalitě v Rumunsku říkají jinou věc než média. Když se podíváme na čísla Organizace spojených národů z roku 2006, vidíme, že Česká republika hlásila 38.2 zločinů na tisíc obyvatel v porovnání s Rumunskem, které hlásilo polovinu - 16.5 zločinů.


 

 

 

Zdroj: http://www.nationmaster.com/compare/Czech-Republic/Romania

Můžeme říci, že je to možná dané počtem obyvatel, který je v Rumunsku dvakrát vyšší než v České republice. Ale celkový počet překvapuje: 372,341 zločinů v České republice v porovnání s 312,204 v Rumunsku. Tak, proč by měli Rumuni žít s pocitem, že kriminalita a špatné zprávy jsou „na pořadu dne“? Na to by měli možná odpovědět mí spolužáci z generace 2004, která absolvovala Fakultu žurnalistiky v Bukurešti, a kteří jsou teď všude přítomní v rumunských médiích. Upřímně ale, jejich práci nezávidím.