„Odcházíme. Nejde o cenu. Jde o to, že naši dodavatelé a klienti začínají být převážně z Asie. To neděláme jenom my, ale všichni výrobci mobilních telefonů,“ vysvětlil Stephen Elop, ředitel Nokie, rozhodnutí jeho firmy. Jinými slovy, neberte to osobně. Kdokoliv by byl na našem místě, udělal by to stejně.

Mezinárodní zpravodajská agentura Reuters napsala, že minulý rok obrat pobočky Nokia dosáhl 1.3 procenta rumunského HDP. Na druhou stranu Avaron, východní evropská investiční skupina spočítala, že kvůli velkému přílivu dodávek součástek pro mobilní telefony, které byly montované v Kluži hodnota, která se skutečně tvořila v Rumunsku, dosáhla spíš 0.25 HDP.

Před čtyřmi lety, kdy se Nokia rozhodovala investovat do Rumunska, všichni skákali radostí. Byla to opravdu první velká zahraniční investice, která by mohla dostat Rumunsko na mapě strategických investorů a tím podporovat dlouhodobý rozvoj zemí. Mladé šikovné mozky Rumunů se těšily, že už nemusí jít do zahraničí, aby uplatnili talent a kreativitu. Pro Rumunsko to bylo jako investice Hyundai do Ostravy. Představte si, jak by se Ostraváci cítili, kdyby firma přes noc ohlásila, že odchází. Snaha investovat do rekvalifikace teď zbytečného personálů je marná. Příští investor bude potřebovat jiné kompetence a bude muset lidi zase vzdělávat. Je to, jak se říká v Rumunsku, „masáž na dřevěnou nohu.“ Asi vědí, proč mají to přísloví ve slovníku.

„Dáme Vám vše, jen přijďte“

Ještě větší klam než čisté rozhodnutí firmy tvořil fakt, že smlouva mezi rumunskou vládou a Nokií je utajená. Místní média začala spekulovat o tom, kolik vláda investovala, aby Nokii přilákala do Kluže. Devadesát hektarů půdy zadarmo, investice do infrastruktury, finanční výhody. Časopis Capital ohodnotil, že celková investice dosáhla 20 milion eur ze státního rozpočtu. Frustrace Rumunů je pochopitelná. Rumunské investiční pobídky jsou velmi netransparentní, taková zapletená síť, ve které se ani odborníci nevyznají. Před pěti lety v roce 2006, přijela do Prahy elegantní dáma v kožichu, která byla jmenována ředitelkou rumunské agentury pro zahraniční investice. Když jsem se jí ptala, jak vypadají rumunské pobídky a zda po roce 2007 a po vstupu do Evropské unie budou pořád v Rumunsku svobodné obchodní zóny, neuměla odpovědět. To vše v době, kdy Tomáš Hruda bojoval za CzechInvest, aby se investice Hyundai uskutečnila v Nošovicích. V té době všichni věděli, jak vypadají pobídky českého státu pro korejského investora, aby se omezil prostor pro korupci. Jako člověk zvenku, můžu jenom porovnávat a cítit velkou hořkost vůči tomu, jak Rumunsko manipuluje se zahraničními investory.

Místní média citovala politiky, kteří už hlásili, že místo Nokie by mohl přijít německý koncern Bosch. Anca Boagiu, ministryně dopravy, hlásila, že do Transylvánie se také chystá IBM. Slovní boj politiků nebo skutečnost? To se ukáže v budoucnu. Zatím ale v rumunském Kluži budoucnost vypadá dost šedivě.

Lev bojuje, euro je silnější

V pozadí zklamání z rozhodnutí Nokie se rumunská měna také blížila ke svému historickému minimu. Propad místních měn je fenomén, který je vidět všude na rozvíjejících se trzích, vysvětlila situaci Rumunská národní banka. Mezinárodní investoři se bojí a utíkají do bezpečnější měny, včetně dolarů a švýcarských franků. Každopádně, Rumunsko je docela stabilní, BNR dodala – rumunský leu ztratil v roce 2011 jenom 3 procenta své hodnoty v porovnání s Polskem – 10 procent – nebo Maďarském - 7 procent.

Dívat se přes plot a těšit se, že neštěstí druhého je větší, není moudré. Rumunsko teď hladoví po dobrých ekonomických zprávách. Podepsání nějaké velké investiční smlouvy – a její zveřejnění - by nikomu neuškodilo.